Když se řekne "Belfast v Severním Irsku"...

Navštívili Jste teď někdy Severní Irsko a město Belfast? Ne? A co tak si dát malou informační i fotografickou ochutnávku? I s cestou přes Londýn a vším, co k cestovaní patří...  

Visit Belfast...Aleš Baloun

Komentář první – letiště Heathrow Londýn.

Po letištích, jako jsou Shanghai, Peking, Frankfurth mě opravdu jedno z nejznámějších letišť dostalo téměř do kolen. Mohli by na něm a jeho 6-ti teminálech pořádat soutěže o Zlatého bludišťáka. Doprava po letišti je z naprosté většiny hezky po svých. Jen v pár případech se mezi terminály a jednotlivými nástupními branami svezete autobusem. Řidiči si točení kulatou lopatou užijí až-až. Bludiště pro autobusy je skoro jako to pro pěší. Podjezdy, tunely, křižovatky kruhové objezdy…  Naštěstí když už si myslíte, že nevíte, kde jste a kam máte jít, objeví se stůl s „pomocnicí“ nebo „pomocníkem“, který vám z letenky vyčte, kam se máte spletí chodeb pustit, abyste se opravdu neztratili. I já patřil k těm, co se několikrát na správnou cestu ptali. Kličkovat z mezinárodní na domácí anebo obráceně je asi to úplně nejkomplikovanějších. Také letištní kontrola, zejména osobní prohlídka, je fakt důkladná. Skončíte bez bot, bez všech věcí se sebemenšími kousky kovových věcí… Také důkladně kontrolují Vaši výbavu s hygienickými potřebami a běda, pokud nemáte správnou = povolenou velikost a přehlédli jste složení sprejů z hlediska obsahu hořlavých látek. Klid a pohoda nastane, teprve když usednete konečně do svého sedadla v letadle. Tedy- pokud vás z něj nevyženou zpátky na „Gate“ jako nás - co jsme se vraceli z Londýna do Prahy - s tím, že kdosi cosi v letadle zapomněl a musí se to najít. A tak se nějakých 140 lidí muselo přesunout třemi busy zpět, vyčkat hodinku a podruhé se „nalodit“.

Komentář druhý – Belfast, Severní Irsko.

Ne všude se pasou ovce. Průmyslu je tu opravdu neuvěřitelné množství. Už z letadla vidíte řady domků, ve kterých kdysi bydleli chudí dělníci, pracující v loděnici na stavbě Titaniku a dalších lodí, co se tu, v Belfastu, vyráběly. Dnes jsou domky opravené, čtvrti čisté a „vymazlené“ a žijí tu spokojení pracující. Obrovské, mostové, žluté jeřáby jsou dominantou, viditelnou na míle kolem dokola. Velký přístav s trajekty a zaoceánskou dopravou, i fakt, že maličký Belfast má dvě letiště Mezinárodní i domácí. Takřka okamžitě po dosednutí letadla zjišťujete, že Severní Irsko v této oblasti není žádná „placka“. Nad Belfastem se ční poměrně slušně vysoké hřebeny hor. Jasně, 400-500 metrů výšky není nic velkého, ale když na to koukáte od hladiny moře…  Když už moře – vedli jsme debatu o tom, zda jde o moře nebo o oceán. No, záliv bude asi Irské moře. Oceán je ale hned na dosah. Teplota vody ani v místní verzi parného léta (maximálně 25 st. Celsia) prý nepřesáhne 18 stupňů. Pro bláznivce a otužilce tak akorát.  Ovšem ještě zajímavější je, že v zimě tu bývá kolem pěti stupňů nad nulou. Sníh je prý vzácností. Stejně tak počet slunečných dní, respektive dní, kdy neprší.  My měli štěstí a 3 dny bylo téměř léto. Dívky při 15-ti stupních nad nulou nosily minisukně, šortky, tílka a vystavovaly nejen ramena ale i pupíky „teplému a slunečnému, téměř letnímu, dni“, zatím co my měli v klidu lehké, ale zapnuté bundy…  

Komentář třetí - město Belfast.

Zajímavé bylo, že i když je tu spousta starých a historických budou a mezi nimi novostavby, nepůsobilo to nějak odpudivě – jako pěst na oko, jak se to někdy stává. Dalo by se o stavbách říct, že co pes to jiná ves. Belsfast City Hall s perfektním trávníkem, se všemi nejpodstatnějšími symboly Severního Irska včetně královny Viktorie, kterou mimochodem mají severoirské papírové Libry, vydávané severoirskými bankami (každá má svou verzi bankovek a v bankách mimo spojené království je vám nevezmou) namísto královny Alžběty II. Prošel jsem podstatnou část města a opravdu se mi líbilo. Asi jako všichni jsem měl v hlavě události, které o Belfastu byly známé z dob nepokojů a účinkování IRA.  O tom ale až později. Zkrátka město je moderní a žije.

Komentář čtvrtý - lidé.

Nebudu tvrdit, že jsem nenavštívil proslulé puby Belfastu. Prvním byl 160 let starý Liquor Saloon  The Crown.  Nádhera. I skvělé řešení boxů vysokými ohrazeními z vyřezávaného dřeva. I všechno ostatní vybavení je dobové a je to pastva pro oči. Dát si jednoho „Jamesona“ a tmavé pivo Guinness a pokochat se barem, pípami a vším, co tvoří tenhle nejstarší bar, stojí opravdu za to. A pokud chcete jít dál po stopách historie o dva domy dál je další úžasný pub, jménem Robinson. Tady mají sbírku autentických věcí z Titaniku.  Atmosféru luxusu tu dělají nejen výzdobou a pultem baru ale hlavně posezením v nejrůznějším stylu. Libo uzavřený box nebo otevřený box s posezením na kožených obřích a dlouhých sedačkách? Nebo si chcete sednout u stolku na dřevěnou židli, pít pivo a sledovat televizi, vetknutou do dobové knihovny s velkým množstvím starých knih?  Jak je ctěná libost… Když uslyšíte typickou irskou hudbu, není to halucinace nebo nějaké CD v hudební aparatuře. To se v sousední místnosti s velkým krbem a barem a hlavně koutem s hudebním vybavením hraje živá hudba. „Every Day“… Každý večer tu je nějaká hudební skupina a „jedou“ tu irské balady a hity z pubů. Ostatně dvě CD jsem si před odletem koupil také.  Atmosféra je úžasná. A návštěvnost těchto stánků s kulturou je obrovská. Na sednutí si zapomeňte. Naprostá většina návštěvníků postává, podupává do rytmu a něco popíjí.  Přátelskost místních je úžasná. Sice máte problém rozumět jejich verzi angličtiny, ale to se s vypitými sklenicemi lepší a lepší. Diskuze o životě, penězích, zájmech je otevřená a zajímavá. Když pak dojde na probírání „domácích“ vztahů, dozvíte se, že ona averze k anglánům a zejména k Londýnu tu trvá. Ti skuteční domácí obyvatelé se spíš řadí k Irům a řeknou Vám, že mají blíž ke Skotům a keltské kultuře. Buckinghamský palác je silně irituje. Přesto jsou to lidé, nám Čechům velmi blízcí svým naturelem. Jinak Belfast je směsicí národů, národností a ještě je to umocněno všudepřítomnými turisty z celého světa. Jinak se v Irsku všichni chtějí bavit a nutno přiznat, že prostředí a zábava tu dávají silné podhoubí k tomu, aby se tu lidé bavili a užívali život velmi intenzivně.

Komentář pátý - jídlo.

Ochutnal jsem toho opravdu dost. Sice by ze mě moje paní doktorka radost žádnou neměla, ale… Pivo – jak to místní, Belfast Blonde - nebo Guinness je dobré a na etiketě Belfastského světlého se dočtete, že inspirace na jeho vaření je silně zakotvena v českém pivu. Jinak si klidně můžete dát obvyklé značky i včetně originálního tokijského ASAHI. Irská káva je skvělá. Stejně jako zmrzlina. Mezi oblíbená jídla patří samozřejmě hovězí steaky, ryby a jehněčí. Potvrzuji, že chutě všech třech mám ještě na jazyku a dlouho si je bud pamatovat, stejně jako přílohy – upravenou zeleninu i dresinky. I hotelová snídaně s opečenou, nelisovanou šunkou (nikoliv špekem) vajíčkem ala volské oko a opečeným toustovým chlebem je jen pozitivně hodnotitelná. 

Komentář šestý – příroda a cestování.

Jedno odpoledne bylo věnované návštěvě okolí Belfastu. Stačilo koupit si zpáteční lístek za dvě Libry a sednout na vlak. Cílem byla vesnička Helen´s Bay s pláží a vycházkovou trasou podél zálivu. Příroda tu je jiná, specifické, stejně jako bydlení v domcích u moře. Když vlak zastavil ve městečku Holywood, musel jsem se nad jménem zasmát. Domorodci nám ale vysvětlili jeho název. Domy tu stojí i s pozemky klidně i milion Liber. Proč – to nikdo už neví. Prostě je to pěkné místo k bydlení. Ovšem domů na prodej tu pár bylo. Ale zpět k procházce po pláži. Byl odliv a voda ustoupila hodně daleko, takže se i mořské rostliny ocitly na suchu. Moře tu vonělo a krajina byla úchvatná. Za prvním výběžkem se otevřel dlouhý výhled, dokreslený velkou stavbou v zámeckém stylu, písečnou pláží a travnatými plochami. Pro návrat k vlaku byla vhodná trasa i přes místní výletní lesopark. Nebýt toho, že mě zcela nečekaně začala opouštět podrážka respektive podpatek na pravé, ještě téměř nové botě, už to nebyla tak krásná procházka pro návrat. Vlakem jsme se dostali pohodlně zpět a na hotel jsme si vzali typický taxík, známý z Londýna. Stejně tak tu jezdily městské i vyhlídkové patrové autobusy, které se tu prý vyrábí i pro Londýn. Jen se liší barvou. Ještě poznámka k vlaku. V každé soupravě je k dispozici volně wi-fi, soupravy jsou čisté a vlaky jezdí naprosto přesně.   

Komentář sedmý – co koupit za suvenýr.      

Nejčastěji se setkáte se severoirským symbolem – ovcí. Bílo-zeleno-černá kombinace hrníčků, magnetů a mnoha dalších druhů suvenýrů je pak doplněna zeleným trojlístkem. Tento symbol mají jako znak i místní aerolinky. V Belfastu je samozřejmě hlavním námětem suvenýrů Titanic. Muzeum Titaniku jsme už navštívit nestihli. Prý je úžasné. No aby za 14,72 Liber nebylo… Snad někdy příště. Jinak se nabízí spousta suvenýrů s keltskými symboly. Pokud chcete nějaká trička, čepice nebo CD s irskou hudbou, čokoládu… také je tu široká nabídka. Ovšem pokud chcete alkohol nebo pivo jako suvenýr, musíte do speciálního typu obchodu. V běžném alkohol nevedou. A koupit plechovku piva na letišti nelze vůbec. Což na rozdíl od nabídky moře lihovin je celkem nepochopitelné.

Komentář osmý a poslední  – bezpečnost.

Bát se Belfastu, jako města nepokojů a problémů s bezpečností je nesmysl. Na rozdíl od naší policie tu ta místní opravdu pomáhá a chrání ty správné a hodné. Bezpečně jsem se cítil i o půlnoci. Možná někde ještě je nějaká čtvrť s problémy s bezpečností, ale v centru to fakt není.  A jestli Vás napadne, jak je to s dodržováním zákonů, tak alkohol za volant – i když je napravo – nepatří, ale když se nic nestane, jedno pivo Vám projde. Chůze na červenou je normální, pokud nic nejede… a nestojí vedle Vás policista, budící respekt. Takže pokud chcete vidět zajímavou zemi, místo, město, kulturu, život… můžu Severní Irsko jen doporučit. Tak vzhůru do oblak…    

P.S. A fotky? Tady je odkaz...

http://balounales.rajce.idnes.cz/Severni_Irsko_-_Belfast_a_okoli