… a máma mi říkala: „Nehraj si s tou pistolí“…

Hraje si i Vaše dítě s kuličkovou pistolí stejně jako v Americe – tedy střílí po čemkoliv? Že Vás to nezajímá, protože to je dítě? A co až vyroste? 

Existuje paralela mezi známým textem písně a událostmi „za velkou louží“, kde policie zastřelila dítě, hrající s na otevřeném prostranství s airsoftovou pistolí jen proto, že neuposlechlo výzvy policie? Myslím si že existuje a je dost zásadní.

Dnešní děti jsou zvyklé na násilí z počítačových her. Tam střílí a zabíjení virtuálně a mnohé láká si zkusit vystřelit z nějaké zbraně natolik, že se může nakonec všechno zvrtnout ve fatální konce. 

Když za námi, rodiči, přišel nás mladší syn s tím, že by chtěl chodit střílet z airsoftové pistole do kroužku, který se této činnosti věnuje organizovaně, nebyla z pozice mírumilovného tvora moje manželka pro ani omylem. Jenže je potřeba si uvědomit, že dnes je jiná doba. A je lepší některým věcem předcházet tím, že se naučíme je správně používat.

Není přece nic snadnějšího, než takový kroužek dítěti nepovolit. Jenže – o to víc se tahle zakázaná činnosti stává lákadlem. Co nejde legálně, jde nelegálně, respektive bez vědomí rodičů.  Najde se spolehlivě nejméně jeden spolužák, jehož rodiče – aby od otravujícího dítka měli klid – mu airsoftovou pistoli koupí. Dnes vypadají tyhle zbraně velmi realisticky. Pistole, pušky, samopaly, kulomety,… jejich doplňky pro noční vidění, optika na přesnou střelbu a také hlavně tunning, díky kterému kulička doletí dál a s větší razancí – to jsou zcela reálné věci. Když tedy svému potomkovi tuhle zábavu zakážete, spolehněte se, že si jí vyzkouší někde bez vašeho vědomí. Vzpomeňte si na svoje dětství a mládí. Vzduchovka a diabolky… to nebylo jen jednou za rok na střelnici o pouti. Za naší chalupou je v louce několik kilogramů diabolek. Střelba na terč měla svá pravidla a bez dospělého se konat nesměla.

Dnes si na pouti lze koupit airsoftovou zbraň úplně v klidu a nikdo se nezeptá na občanku. Vždyť je to hračka. Stejně tak, jako se dala upravit vzduchovka, dá se upravit airsoftová zbraň. A najednou už neriskujete jen modřinu nebo poranění oka.

Každá hra má mít svá pravidla a někdo je má hlídat. Stejně tak jako dvanáctiletého kluka měl někdo poučit, že nemá střílet z airsoftové zbraně na veřejném prostranství ale má se dát do nějakého klubu a pod dozorem si zařádit. Mnoho kluků si po své první airsoftové pistoli touží pořídit něco opravdového a když se jim to podaří (v naprosté většině nelegálně) tak ji hodlají i vyzkoušet. Přirozený respekt z možných následků se díky nesmrtelnosti v počítačových hrách zapsal do podvědomí tak, že smazal rozdíl mezi hrou a realitou natolik, že obavy z následků použití skutečné zbraně neexistují. Je to jako v počítačových automobilových honičkách. Také ze zdemolovaného auta přesednete do nového nebo začnete znova hru, aniž by se skutečně něco stalo. Pak na reálné silnici, s reálným autem uděláte stejnou chybu jako ve hře. Jen ty následky jsou jiné. To platí o autech i o zbraních naprosto stejně. Proto je potřeba dodržovat nějaká pravidla a učit se.

Ten střílející kluk se jen bavil. Zatím. Nikoho nezranil, tak co – to přesně ze situace vyplynulo. Co kdyby ale měl skutečnou zbraň nebo tou hračkou někoho zranil? Stačilo by střelit po někom, kdo jede na kole, ten se lekne, spadne a zabije se. Jak pak bude možné posuzovat tuhle záležitost?

Za děti nesou zodpovědnost jejich rodiče do doby, než ji dostanou díky věku sami. Proto nás syn začal chodit do kroužku střelby airsoftovou postolí. Pevná a přísná pravidla, dozor a zároveň zábava. U toho se naučí o zbraních to, co by se sám nenaučil a rozhodně jen tak zvědavě nepůjde s kamarády vyzkoušet kamarádovu vzduchovku nebo tátovu pistoli. 

To v Americe je to jinak. A proto tam policie zastřelí i dítě s airsoftovou zbraní. Protože se může klidně stát, že dítě zastřelí policistu. Jako ve hře, jen ale bohužel v reálu. Kdo je tedy vinen smrtí dítěte? Jednoznačně jeho rodiče! Vždy a v každém případě, protože jsou za svoje dítě zodpovědní. Nebo vy sami svoje dítě pouštíte hrát si mezi jiné děti s tím, že si s sebou vezme kuličkovku?

P.S. A barva pleti tu rozhodně nehraje tu hlavní roli. Pokud ji nebere rodina zastřeleného jako hlavní bod obhajoby toho, že ač sociálně slabí a barvou kůže permanentně „utiskovaní“, koupí dítěti na hraní … jeho první zbraň.