Z deníčku těžkého života opozičního politika.

Čím složitější situace a čím více problémů, tím lépe! Volby jsou na dohled a my zvítězíme! Aneb: „To by se za nás stát nemohlo!“

Kdo by dnes nechtěl být v roli opozičního politika? Není lepšího zaměstnání! Jak takový modelový den může vypadat? První důležitá věc – musíte být skutečně v roli aktivní opozice. Ne jen nějakého frfňajícího a rebelujícího, lokálního partajníka! Pak by Váš deníček mohl vypadat asi takto:

08:00

Vstanu. Nebo ne. No co, 100% poslaneckého platu mi běží, doma je pohoda, riziko nákazy minimální. Roušek máme díky kamarádům dost, alkoholu – tedy desinfekce – jakbysmet.

08:45

OK, už musím vstát. Mám hlad. Kouknu do narvané lednice a do spíže. Se zásobami bychom měli vydržet měsíc. 10 bas piva, pět kartónů vína, uzené, prase v mrazáku… Chleba stejně nikdo nejí…

09:00

Kouknu, jak se to Burešovi vymyká z ruky a dám nějakou hlášku na Twitter, jak to ta vláda mrví. Pak zavolám do redakce národního plátku a dám jim tip na článek. Mají i kontakty na známou TV stanici a určitě se rádi i informace podělí.

10:00

A už to frčí! Palcový titulek o další neschopnosti zajistit zdravotnický materiál je venku. Ještě že vím, jak to v té naší nemocnici chodí. Roušky a desinfekci pro přátele a kamarády naštěstí stále mají. No a co, že jich je nedostatek pro ostatní… To je přece problém ministra zdravotnictví.

11:30

Už bych si dal oběd. Je to bída., Zlatá poslanecká kantýna. Takhle doma utratíme majlant za to drahé jídlo. Navrhnu předsedovi, aby poslancům jídlo rozváželi. Musíme se přece starat jeden o druhého. A firma, co nám vaří, si alespoň trochu vylepší finanční situaci.    

12:30

Uf, musím si dát pauzu. Děti prudí, žena taky pořád něco chce. Je to únavné. Zlatá poslanecká lavice.

14:15

No hezky jsem si schrupnul. Tak jaké je skóre nakažených? Hmm, ta vláda! To by se za nás nestalo. A premiér mele a kecá nesmysly. Jasně že to podcenili! Zavolám Frantovi o nové informace. „Nazdar primáři. Tak co, máte dost roušek? Né? Nic Vám nepřivezli? Jo, málo! Jasně. Tak já to rozmáznu. Neboj, nebudu tě jmenovat. Tak se drž!“  

14:45

To mám ale plodný den. Další příspěvek na Twitter – další hřebík do rakvičky vlády! Snad to do voleb odezní, abychom pak my mohli nastoupit a zavést pořádek, jako kdysi.

15:10

WTF! Lžou a lžou! To za nás… za nás by to… no… Takhle bychom nelhali. Krize je tu dva týdny a ty tři vládní šašci nic nedělají, jen mlží a lžou! Co mi je do toho, že jsou nevyspalí, unavení, ve stresu…! Jednou jsou ve vládě a za to placení, tak ať makají! Jo von si jel domů pro čisté oblečení, to si snad dělá legraci! Za co ho platíme? To je potřeba rozmáznout! Volám do TV!

16:45

Tedy to je náročný den, už se sotva plazím! Žena a děti mě lezou na nervy čím dál víc. A kdo za to může? Vláda! Co si já dám dnes k večeři?

17:15

Volal mi náš předseda klubu. Jestli nedáme telekonferenci. To snad nemyslí vážně. Neví, kolik je hodin? Já tady naskakuju od božího rána a nebudu v šest večer ještě makat!

18:30

No alespoň to nebylo dlouhé. Je to výborné. Všichni máme stejné názory. Může za to vláda! Budeme muset vyvolat nějaké jednání o jejím odvolání. Ale samozřejmě až po zvládnutí toho šmejdského viru. Abychom se nedej bože ještě nakazili v práci! Doufám, že nám barák pořádně vydesinfikují. Dál si sklenku na vzpruhu.    

19:45

Skvěle to na TV rozmázli. Ten kluk zprávařská to pěkně Burešovi napálil! Už vypadá pěkně ztrhaně, jeden jako druhý. To má za ty drahý kuřata! Patří mu to!

20:15

Už mi z toho třeští hlava: Fakt náročný den. Doma peklo, nikdo mě neposlouchá, nikdo mě nerespektuje… Ani chvilka klidu. Zlatý parlament a schůzování. To byla alespoň nějaká legrace. Doma musím mýt nádobí a prý si taky mám udělat čas na děti a na ženu. To si snad dám ještě lahvinku, abych to zvládnul.

21:10

Zavírají se mi na gauči oči. Půjdu si lehnout. Mám skvělou matraci a perfektní peřinku. Musím si na zítřek pořádně odpočinout. Tak vládo, makej, ať mám ráno co dělat. Dobrou.

21:30

Sakra, nedal jsem na Twitter fotku, jak jsem unavený a nějakou hlášku dne… No snad to všichni pochopí… Stejně kluci z partaje už spí. Uffff….! Doufám, že teď nebudu z rozrušení čučet do jedenácti na strop!