Odpověď na otázku: Je dobré mít dítě po čtyřicítce?

Je jedno, kdy máte dítě! Důležité jsou především jiné faktory. Věk je jen číslo. Neříká zhola nic o tom, jací budete rodiče.

To říkám s plnou vahou slova otce tří dětí ve věku 22 let, 13 let a 9 týdnů. Je mi již o sedm let více, než o jakém věku se mluví v názvu článku. Moje žena, pořád ta jedna a ta samá, je mladší jen o pár let odemne. Právě přišla „dotankovat“ naší dcerušce „zásobník“ čerstvým mateřským mlékem. Kdybyste viděli ten blažený obličejík, právě vzbuzeného miminka a jeho mlasknutí při prvním doušku, už byste se neptali onou kategorickou otázkou, jestli ANO nebo NE.    

Ale pokud chcete znát skutečnou odpověď, tak tady je. Na úvod použiji větu naší dětské lékařky. „Jen nervózní matky mají nervózní děti“. To je první a velmi důležitý fakt. Vůbec nejde o věk. Matka, která neumí být maminkou - a je jedno, z jakých důvodů - by se maminkou stát neměla. Nejde o nějaké mateřské pudy. Jde o to, jestli je schopná se postarat. A postarat se každý den po celých 24 hodin. To neznamená jen – starám se výhradně o dítě a někdo se starejte o mě. I když to asi není neběžný případ. Každopádně první otázka je – mám/máme na to – psychicky? Nebo jde jen o to mít dítě, abych byla „in“ jak vůči svému okolí, tak vůči svým biologickým hodinám? Mnoho žen volí variantu „kariera“. Samostatná, zvyklá jen sebe sama – to asi není ten správný předpoklad mateřství bez stresů, nervozity, prášků a křiku. Takže na otázku věku není jasná odpověď. Jde o člověka, jeho zvyky, psychiku, odvahu,…

Ano, jistě, další a tentokrát zcela pragmatická otázka, spojená s věkem už je. Kolik mi bude, až bude dítěti 18-20 let? Budu ještě schopná/schopný se o něj postarat?  No ale ani na tuhle otázku není jasná odpověď. Můžete mít dítě ve dvaceti a ve dvaadvaceti už tu být nemusíte. Jak se takovému riziku chcete vyhnout? Touhle úvahou dítě nebudete mít nikdy. Prostě musíte věřit, že tu budete vždy, když to vaše dítě bude potřebovat.    

Pokud budete mít dítě bez otce, je asi jedno, jestli je vám dvacet nebo čtyřicet pět. Dítě by otce, který se o něj stará a je zodpovědný, mělo mít vždycky. Všechny ostatní varianty jsou pro dítě k ničemu. Otec, který se nepodílí na výchově dítěte v jeho prospěch, je otec na nic. Platit neznamená být otcem. Tohle je být sponzor. Ne každý muž se cítí být otcem a má na to. To platí tedy pro oba. Mít dítě s mrazákem je stejné, jako otěhotnět při náhodném skupinovém sexu na podnikovém večírku o sto lidech. Nikdy si nebudete jisti a ještě budete bez sponzora. Slepá ulička.  

Mít dítě po čtyřicítce je o tom, že zjistíte, že si rodičovství užíváte daleko víc, než když jste honili jako otec karieru, stavěli dům, snažili se vydělat peníze a na dítě vám nezbyl čas. Když už se stanete po čtyřicítce otce a není to poprvé, dokážete si to nejspíš i dobře užívat. A to oba. Pozitiva, která vás čekají, jsou třeba i v tom, že omládnete. I přes únavu jste natěšení na vaše dítě, až přijdete domů. Nic nemusíte honit. Karieru už máte, materiální zajištění nejspíš také, nešetříte na auto, nezařizujete domácnost a pokud už máte doma nějaké odrostlejší dítě, máte i dobrého pomocníka. V našem případě dokonce dva. S trochou snahy se všechno dá dobře zorganizovat a užívají si nakonec všichni. Nejvíce to ale prospívá tomu nejmenšímu. Pohoda a klid, žádný stres, mnoho času na osobní kontakt s miminkem – to všechno dítěti dává základ jeho psychiky. Rychle prospívá, dříve reaguje na podněty, je spokojené a usmívá se, nepláče a dobře spí. A zpětná vazba je tu také. Když je dítě v pohodě, jste najednou v pohodě také. Správně rozdělená starost o dítě a pozornost, kterou mu rodiče věnují, není otázkou věku. Ale je alespoň v našem případě pravdou, že jako starší rodiče s více zkušenostmi máme situaci lépe pod kontrolou.

Neuměl jsem si to dost dobře představit, že ve v sedmačtyřiceti opět stanu otcem a měl jsem obavu z mnoha věcí. Ale dnes je to už jinak. Už vím, že to zvládáme, že to naši rodinu nijak zvlášť neomezuje a je to na miminku vidět.

Věk není tak důležitý. Důležité je, že chcete a cítíte v sobě sílu a chuť to udělat. Nebude vždycky všechno snadné a růžové. Ale to k tomu patří.

Takže pokud neberete výrobu dětí jako prostředek pro získání sociální podpory od státu, nechcete módní doplněk pro svoje image, nehoníte jen biologické hodiny a nebudete vším špatným, co vaše dítě čeká, je jedno, kolik vám je let. Jděte do toho.

P.S. Rozhodujte sami podle sebe a pokud možno – oba společně.