Demokracie je pro nás škoda.

Češi potřebují konstituční monarchii, ne současné zřízení. Je to historicky prokázané, že jediné, co na nás jako národ platilo, bylo státní zřízení o jednom jediném vladaři. Tehdy všichni poslouchali jednoho člověka a neměli prostor pro politické hrátky v takovém rozsahu,v jaké se dnes dějí. Vladař dával i bral. Jediné, co bylo možné a přípustné, byla náboženská příslušnost k několika povoleným druhům náboženství.

V okamžiku, kdy padla konstituční monarchie, začala naše cesta ke svobodě slova, projevu ale bohužel i k negativním jevům. Jedním z nich byl vznik politických stran a tím i k politickému boji o moc. Moc znamená peníze i nadvládu nad ostatními. Pokud by byla nabytá moc použita k zlepšování předchozího stavu s podporou většiny národa, měla by smysl. My ale už máme tolik politických stran, které tvrdí, že chtějí bojovat za blaho svých voličů, že se v tom pomalu nelze orientovat, natož si vybírat. V barevném stranickém spektru snad chybí jen meruňková, broskvová nebo lila. Dost možná, že se objeví nějaká taková strana už zítra.

Já chci - jako pravděpodobně většina národa - jen dvě strany. Jednu, která bude vládnout a druhou, která jí bude kontrolovat. A pokud nebude její prokazatelný pozitivní vliv na prosperitu občanů, tak ji nahradí při dalších volbách druhá strana. Zakázal bych přebíhání mezi stranami a rozpustil bych senát, pokud by senátoři nebyli ochotni svou funkci vykonávat jako "čestnou". Spoustu zájmů máme všichni společných. Za své je vydávají všechny strany.

Jenže - nakonec se vždycky ukáže, že přes naše zájmy hájí jen svoje zájmy. Proto bych začal od znova...

Kdo by tedy "politicky" pracoval a vládnul ? To všechno zvládne i jeden "mocnář". Zvládnul to Karel IV, zvládli to i jiní. Otázkou jen zůstává, jestli bychom našli mezi sebou takového člověka, který by v dnešních podmínkách mohl a dokázal se starat o českou zemi stejně jako Karel IV.

Rozhodně by se ale neměl jmenovat Václav… Znám dva a oba jsou skoro stejní v tom, že „kážou vodu a sami si dopřávají nejlepší víno“. Jeden je bohém a druhý si myslí, že je nad bohem. Oběma bych rád provždy řekl : „Sbohem!“